M a l é je v e l k é

Společnou ideou souboru je jakýsi homeopatický princip postavený naruby, nebo spíše holografický. Totiž stejně jako hologram obsahuje stejnou informaci ve své malé části, tak i v některých mých plátnech je kompletní obrazec sestaven z jednotlivých dílů, na něž se dá vyobrazený motiv zároveň rozložit. Pro názornost například knoflík, jenž má na plátně metr v průměru je sestaven ze stovek knoflíků standartních rozměrů, nebo spirála, jež je vlastní každému tělu hlemýždě, je právě vystavěna z jejich ulit. Motiv zvětšování ale nefunguje v obrazech jen takto názorně.
Několik pláten s motivem „malé je velké“ pracuje v druhém plánu, tedy v přeneseném slova smyslu. Banálně řečeno, například malé postavy vyšívané na tak křehkém poli, jakým je polštář řeší velké, ale opět křehké problémy s láskou… v těchto obrazech Srdce a Otazníky jsem si pro dořečení příběhu vzala na pomoc dvě sloky písně od Olympiku: Zas jsi tak smutná, kdo se má na to koukat, nic jíst ti nechutná v hlavě máš asi brouka… Celý obsah těchto dvou pláten počítá s nadsázkou, která je umocněna i formou komiksového provedení v jakémsi nepatrně ušmudlaném kabátku.
Většina pláten má společný zdroj, z něhož jsem čerpala materiál. Sáhla jsem do takřka neporušených několikageneračních sbírek různých domácích praktických drobností, jež používali moji předci v ženské linii. Mohla jsem tedy v obrazech přehodnotit účelovost například zmíněných knoflíků, formiček na pečení, pletacích jehlic, krajek a dalších předmětů užívaných při domácích činnostech. Pracovat se starými věcmi, které držely v rukou mé prababičky má pro mne rozměr až osobního dobrodružství. Často mne napadá otázka, na co asi myslely ty ženy při dlouhých hodinách se svou ruční prací…

the small is the big